2. den
Budík nám zvoní o půl sedmé ráno. I když se nám z pelíšku nechce, musíme vylézt. Je před námi necelých sedmadvacet kilometrů. Vaříme si k snídani čínskou polévku, ke které přikusujeme chleba a v 8 hodin jsme připraveni vyrazit dál.
Počasí sice už není tak krásné, jak předchozí den, ale k dešti se to zatím nemá. Dolinou se šlape dobře a pořád se jde v podstatě po rovině. Aby také ne, dnešní převýšení čítá necelých čtyři sta výškových metrů.
Dolina je skutečně obrovská a její konec je v nedohlednu. Opět nás cestou doprovází všudypřítomná pasoucí se stáda. Cestou se nám také naskýtá pohled na nejvyšší vrchol tohoto pohoří Čok Tal (
Kolem poledne se s obavami čím dále častěji upírá náš zrak k obloze. Mračna podezřele tmavnou. A v okamžiku, kdy docházíme k jednomu z nemnoha potoků, začíná první bouřka. Nás naštěstí míjí. U potoka dobíráme vodu a chvíli odpočíváme. Pak pokračujeme velmi mírně nahoru dolinou a přichází další bouřka. I takhle nás naštěstí obejde, takže dokonce ani nezmokneme, ale to už se blížíme k jednomu z přítoků řeky Čong Kemin a je nám jasné, že ho suchou nohou přejít nedokážeme. Mostek totiž chybí, takže nám nezbývá než zout boty, vyhrnout nohavice a do půli stehen se brodit. Místy má voda i docela silný proud a teplotu hodně blížící se k nule.
O půl páté máme v nohách sedmadvacet kilometrů a jsme na místě dnešního noclehu (
Po večeři za námi přichází nějaký Američan a ptá, se jestli se chystáme jít do sedla Kok Ajryk (
Komentáře
Přehled komentářů
Kudos. Lots of content.
interesting college essays https://writinganessaycollegeservice.com how to write a personal essay about yourself https://helptowriteanessay.com
help with writing assignments e940xm
(Eugenegeorn, 5. 4. 2023 13:51)